Anglický kokršpaněl

Historie anglického kokršpaněla sahá až do 14. století, kdy byli tito psi chováni pro lov ptáků a malých zvířat v Anglii. Jejich název pochází od slova "cocker," což znamená "křovinoř" nebo "cvrček", což odkazuje na jejich původní využití při lovu křepel. V 19. století došlo k výraznému rozvoji plemene, kdy byly angličtí kokršpanělé uznáni za samostatné plemeno a začali se objevovat na výstavách. V této době byli chováni jak pro lov, tak pro obranu a jako společníci. V roce 1892 byl anglický kokršpaněl oficiálně uznán britským Kennel Clubem. V průběhu 20. století se plemeno stalo stále populárnější jako rodinný pes, což vedlo k jeho uplatnění v různých funkcích, od loveckých psů po domácí společníky. Angličtí kokršpanělé prošli řadou změn v chovu, což vyústilo ve vznik také amerického kokršpaněla, který se od svého anglického protějšku odlišuje. Dnes jsou angličtí kokršpanělé známí svou láskyplnou povahou a oddaností ke svým majitelům.

Vlastnosti anglického kokršpaněla zahrnují přátelskou a hravou povahu, díky čemuž se skvěle hodí jako rodinní společníci. Jsou to aktivní a energičtí psi, kteří potřebují pravidelný pohyb a duševní stimulaci. Díky svému silnému instinktu pro lov se často vyznačují vysokou inteligencí a schopností rychle se učit novým věcem. Kokršpanělé jsou také známí svou trpělivostí, což je činí skvělými společníky pro děti. Mají charakteristickou, dlouhou srst, která vyžaduje pravidelnou péči a údržbu, aby se předešlo zacuchání. Jejich oddanost a náklonnost k rodině je činí výbornými hlídacími psy, i když nemají přirozený agresivní temperament. Vzhledem k jejich sociálnímu naturelu je důležité, aby byli od útlého věku socializováni s jinými zvířaty a lidmi. Anglický kokršpaněl je sice oblíbený a milující společník, ale vyžaduje také dostatek tréninku a pozornosti ze strany majitele.